Od roku 1912 – 1964

Slovy pana Zdeňka Šedivky st.

Dovolte mi, abych Vás v krátkosti seznámil s historií založení českého sboru dobrovolných hasičů v Dubenci. Kdo z Vás se zajímá o hasičskou historii, tak budete určitě vědět, že první český hasičský sbor, byl založen ve Velvarech roku 1864. Od té doby uplynulo dlouhých 48 let do roku 1912, kdy došlo k založení českého sboru v obci Dubenec.

Před vznikem českého hasičského sboru zde pracoval sbor německých dobrovolných hasičů, protože v té době žila v obci pouze česká menšina, což představovalo 319 českých a 850 německých obyvatel. České obyvatelstvo v obci tvořilo pouze 27% populace.

Jak jsem již naznačil před malým okamžikem, byl sbor založen v roce 1912. Hlavním impulzem pro jeho založení byl požár u Endtů č. p. 193 (nyní u Burešů). Celé hospodářství lehlo popelem, uhynula i hospodářská zvířata a obyvatelé domu se zachránili jen s tím, co měli na sobě. Na základě této události se v hostinci u pana Bouze (známější název „U Boženky“) konala ustavující schůze, které se zúčastnilo 24 občanů a kde byli zvoleni tito členové vedení sboru.

Starosta: Josef Šedivka, č. p. 69
Velitel: Jan Voňka, č. p. 167
Podvelitel: Josef Dubský, č. p. 98
Náčelník a jednatel: Jan Malý
Četař stříkačů a pokladní: Josef Kočí
Četař lezců: Josef Guttler

Sbor a jeho vedení bylo ustanoveno, ale chybělo technické vybaven, z toho důvodu byla v následujícím roce zakoupena ruční stříkačka, s čímž vyvstal další problém s jejím uložením. Člen sboru pan Josef Mašek, č. p. 91 (dnes Kovářovi), nabídl možnost vybudovat provizorní kůlnu na uskladnění stříkačky a technického vybavení.

V roce 1914, kdy vypukla první světová válka, museli i mladí členové sboru na vojnu a ve sboru zůstali pouze ti, kteří narukovat nemuseli. Vzhledem k odchodu mladých mužů do války se snížil početní stav sboru natolik, že bylo rozhodnuto o založení českého ženského hasičského sboru. Zakládajících členek bylo 33 a jejich fotografii si můžete prohlédnout na výstavce v požární zbrojnici. Z této války se nevrátili dva členové sboru, František Macháček a František Pácalt.

S přibývajícím vybavením přestala vyhovovat provizorní kůlna u Mašků a zrodila se myšlenka, vybudovat požární zbrojnici pro české hasiče. Vzhledem k rivalitě Čechů a Němců vyvstal již první problém při výběru stavební parcely. Původně vybrané místo bylo na rovině, ale toto německý starosta nepovolil a bylo určeno místo, kde zbrojnice stojí doposud. Na této stavební parcele bylo nutné vyrovnat čtyřmetrový výškový rozdíl, ale ani to však neodradilo české hasiče od vybudování svého hasičského stánku. Zbrojnice byla dokončena svépomocí v roce 1926.

V roce 1927 došlo k požáru zemědělské usedlosti v prostřední části Dubence, přibližně v místech, kde se nyní nacházíme. Vzhledem k tomu, že hasičská zbrojnice německého požárního sboru byla v bezprostřední blízkosti požáru, tak německý sbor zasahoval se stříkačkou jako první. Po příjezdu českých hasičů, kteří měli zbrojnici na horním konci obce, byla celá usedlost již zasažena požárem, ale teprve čeští hasiči začali s nasazením vlastního zdraví a života zahraňovat hospodářská zvířata a vybavení hospodářství, což se jim z větší části podařilo.

V oce 1928 byly u české zbrojnice vysazeny dvě lípy na počest desátého vzniku Československa. Při příležitosti státních svátků byly vysazeny další památné lípy, jedna u Hostince u Flégrů, dnes Koloniál u Novotných, a Masarykova lípa u Hostince u Bouzů („u Boženky“). U všech zmíněných událostí byli přítomní i čeští hasiči. V roce 1932 byl položen základní kámen ke stavbě měšťanské školy, což byla velice významná událost pro české obyvatele Dubence, a i zde byli přítomni čeští hasiči.

V roce 1932 došlo k další velice významné události z hlediska technické vybavenosti sboru. Byla zakoupena benzinová stříkačka od firmy Stratílek Vysoké Mýto. A tuto stříkačku máte možnost dnes vidět v chodu, a to zásluhou práce pana Všetečky.

3. ledna 1936 sbor obdržel prapor od neznámého dárce. Kmotry praporu jsou bývalé členky sboru paní Dubská, Šmídová a Boubelíková. Jejich monogramy můžete vidět na jedné ze stuh praporu. Praporečníkem byl zvolen pan Václav Horník, který se o něj staral celých 32 let až do roku 1968.

Rok 1938 se významně dotkl i českého sboru v Dubenci. Na základě Mnichovské dohody byl Dubenec anektován do Sudet a stal se součástí Německa. Německé úřady zrušily činnost českého hasičského sboru, prapor musel být odevzdán starostovi obce. Kronika sboru byla před Němci uschována, ale po skončení druhé světové války již nebyla nalezena. Současně se zrušením českých hasičů byla v obci zrušena česká škola a kampelička.

Přestože byl český sbor v obci zrušen, museli bývalí členové sboru docházet na pravidelná cvičení k Hostinci u Kunhelů (nynější Šormovi), kde pod dozorem Němců nacvičovali postupy, jak zlikvidovat požáry vzniklé při bombardování. Že obavy německých úřadů byly opodstatněné, dokládá fakt, že i v katastru obce byly shozeny tři letecké pumy. Jedna u Malého Libotova a dvě za Machovým lesem.

Po odeznění revolučních dnů v roce 1945 oslovili členové předválečného českého sboru bývalého německého starostu obce pana Fiedlera a požádali o jeho vydání. Ke cti bývalého starosty slouží to, že prapor opatroval a předal hasičům ve stavu, ve kterém ho převzal.

V tomto období bylo složení výboru následující:

Velitel: Josef Dubský, 98
Starosta: Josef Horák, 80
Jednatel: Jan Tobolka, 50
Pokladník: Josef Rieger 180

Majetek německého sboru byl převzat do správy českého sboru. V poválečných letech sbor pracoval v rámci možností a v rámci přípravy se zúčastňoval i hasičských soutěží a v roce 1950 soutěž v Libotově vyhrál. V letech 1951 až 1954 byla hlavním cílem socializace vesnice, což mělo za následek částečný úpadek práce sboru. To se projevilo i na valné hromadě, které se v roce 1952 zúčastnilo jen 16 členů. V následujícím roce rozhodl výbor spojit valnou hromadu společně s menšinovým družstvem a s vepřovými hody a účast byla mnohonásobně vyšší.

V roce 1964 byl na valné hromadě zvolen předsedou sboru pan Václav Šebek, velitelem pan Jaroslav Rieger. Pan Václav Šebek dokázal kolem sebe soustředit spolupracovníky, se kterými začala jedna z nejúspěšnějších etap sboru.